Vetřelec (pro Kyoya a Narraotr)

Cesta probíhala beze slova....

Vesnička
dorazili jsme za tmy
nikde nikdo, všude ticho, žádné světlo
Máme ho najít nebo nás najde sám?

Mám celkem dobrej plán jak se nechat najít... prostě si zalezem tady to té opuštěné chatky a rozděláme si oheň řekl jsem
Ve zkutečnosti jsem si ale chtěl ohřát buřty co jsem měl v batohu

Mod sekery popadl jsem sekeru a rozmlatil stul na třísky a vystřelil do nich paprskem
Během par vteřin byl na zemi ohýnek

sedl jsem si
Hmmmmm.... nechceš cveka? zeptal jsem se s úsměvem

pssst
Slyšíš to? řekl jsem a zapolouchal se

Přesně to myslím... řekl jsem
Pak jsem vykřikl
Mod dýky chytil sem dýku
Dřevěna stěna se prořízla a tam se objevil nějaký kluk s mečem v ruce... ale toho jsem znal, chodil s nám do Shibusenu...
Než jsem stačil cokoliv udělat vrhl se na nás

není náhodou ze Shibusenu? vyslal jsem otázku k Kyoyovi
vyhyli jsme se ráně a zaútočili

To teda sakra je, sedává ve škole o dvě lavice níž... řekl jsem, když jsem odrazil jeho ránu. Jeho rána byla ale dost silná a hlavně pro mou zbraň překvapivě bolestivá. Ohnal jsem se po něm dýkou, ale uskočil

Arrrghhhh!!!!!! To bolelo!!!!
HEJ ŠMEJDE KDO JSI????? zařval jsem

Já jsem vaše smrt řekl a zvedl hlavu. Měl na obličeji zvláštní černé tetování. Zvedl proti nám svou čepel po které proběhli černé blesky. CHCÍPNI vykřikl jsem a vypálil po něm paprsek. Čepel jeho meče ho vstřebala

ku..a!!!! vykřikl jsem když jsem schytal další ránu
Do něj!! vykřikl jsem

Zaútočil jsem ještě 2x, pokaždé jsem cítil, jak e Narrator zachvěl bolestí... tohle nemělo cenu, leda bych ho chtěl zabít
Co budeme dělat? vykřikl jsem, když jsem asi dvěma úderům uhnul, abych si nezranil zbraň

Jáááu!!!
Souznění duší????? navrhl jsem v bolestech

Nemám námitek
TAMASHI NO KJOME vykřikl jsem
Mod sekery dodal jsem a začal kolem sebe máchat obrovskou sekerou
Nárazy ted boleli o dost méně, nepřítel začal ustupovat

Uvolnil jsem veškerou sílu a obrovská sekyra se spojila, a vytvořila obrovský měsíc ( celÿ, né půlku )
DO NĚJ!!!!!!

Odrážel naše útoky, jeden za druhým
Tohle nemá cenu, akorát tě zabiju... vykřikl jsem na Narratora
Nevím jak to dělá, ale zraňuje tě... dodal jsem
Teleportnul jsem se za něj a vrazil do něj svou frekvenci

Objevili jsme se v temném lese, nebe bylo černé, bez hvězd a měsíce, všude se táhly temné pavučiny. Vypadalo to jak v temném snu. Všude bylo absolutní ticho. Běhal mi mráz po zádech

Kde. Kde to jsme? zeptal jsem se

No... můžu jen hádat, ale myslím si, že jsme uvnitř nepřítele a že našim nepřítelem, je prokletá čepel... řekl jsem
Ať už jsme kdekoliv, tak to není náš svět, takže musíme být opatrní řekl jsem

podle těch čmáranic na ksichtu uživatele jsem si to myslel..... řekl jsem a rozhlížel jsem se po okolí

Prima... mohl si to říct, než jsem ho praštil svou frekvencí... řekl jsem naštvaně

vypadáš chytřeji než já tak sem si myslel že si to uvědomíš řekl jsem abych ho naštval
Jak odtud? zabít ho zevnitř? dát bitku tady?

Uhm... nejspíš ho musíme porazit tady... ale bude tu mnohem silnější... jinak jak se cejtíš? Nezranil tě? pronesl jsem zmateně

Hmmm vidíš....venku to bolelo ale tady......... řekl jsem nejistě
Nic...jen modřiny.....